Kocour není doma

... myška má pré ...

Můj muž se odebral na pivko s kamarádem a tak jsem doma sama.

Nejdříve jsem byla trochu zklamaná, že spolu nebudeme, ale pak následoval pocit  euforie!
Koupila jsem si láhev dobrého vína, které se chystám naprosto zničit Coca colou. Pringles a ještě pár sušenek. Dnes bude večer plný kalorických bomb, které miluji :)
Nejdřív jsem si napustila vanu, přidala pěnu a ponořila se do vody a příběhu Na Cestě od Jacka Kerouacka. Dokonalost. Nakonec jsem se namazala krémem a namířila si to přímo do peřin. Následovalo sledování filmů, seriálů a reality show, na které bych se s mužzem dívat nemohla, protože by začal pochybovat o mém iq. Pohoda, lahoda.

Občas to není špatné, mít chvílku sama pro sebe! :) Jak říká moje spolužačka Jull jsme ženy a neměly bychom pořád jen myslet na to  co si o nás ten náš milý myslí, jak moc nás miluje, jesli si tu čokoládu máme dát, nebo ne...

Takže? Je čas si uvědomit, že je to náš život a žijeme ho také pro sebe :) Je sice krásné být zamilován, malovat si růžovou budoucnost, ale ta přemíra náklonnosti ,kterou dáváme najevo bombardováním smskami a výčitkami by vydržel snad jen blázen, nebo naprostý flegmatik. Trochu mi to připomíná příběh o muži který vzal do ruky jemňoučký písek a pevně ruku sevřel, písek se sypal rýhami mezi prsty. Pak vzal hrst písku a otočil ruku s otevřenou dlaní nahoru- zůstalo mu v ruce daleko více písku než při zaťaté pěsti. "A tak je to se vším. Když po něčem toužíš, ale nelpíš na tom, získáš to snáze, než když se to snažíš za každou cenu udržet. Když nelpíš, jsi svobodnější a máš toho více".